Sešli jsme se na nádraží v Kralupech. Světlušky jely vlakem, ale na nás tam už čekalo auto. Cestou do Desné jsme se ještě zastavili na nákup. Když jsme se už blížili k cíli, jeli jsme pod mostem, po kterém právě projížděl vlak světlušek. Dorazili jsme tedy na zastávku společně a vydali se pěšky k chatě.

Byla sice prostorná a relativně moderní, ale po vstupu nás překvapila velká zima. Po vybalení jsme šli hned spát.

V sobotu jsme šli na krátký výlet (14 km) k protržené přehradě. Z celé přehrady zbyl jen uzávěr odtoku a na místě, kde jsme se procházeli, bývalo dříve přes 15 m vody. Čekali jsme, že ještě stihneme uvařit oběd, ale přišli jsme o něco později. Vařili jsme čínu s rýží, ale ta se nám moc nepovedla a stala se z ní nepoživatelná kaše. Ani hrnec po ní nezvládli Mlčoch s Klídkem umýt, drhli to bůhvíjak dlouho, ale stejně to nechtělo pustit.

Ráno jsme si museli přivstat, protože jsme jeli až do Harrachova do tamější sklárny. Ta je stará již několik set let a funguje dodnes. Viděli jsme tam zblízka souhru sklářů, kteří tam tvarovali skleničky různých tvarů a barev. Po prohlídce hlavní výroby jsme se přesunuli do brusírny, kde jsme viděli, jak se brousí vázy a jiné věci ze skla. Podívali jsme se také do muzea, kde byly i 300 let staré exponáty. Mlčochovi a Klídkovi se hodně líbila mísa, kterou nesl na křídlech drak. Byla tam také velmi stará skleněná váza. V roce 2001 se jí nějaký kluk pokusil zvednout, ale jelikož byla složena z více částí, tak se kromě spodní části rozsypala.

Po návratu jsme smažili řízky s bramborovou kaší. Mlčoch nevěděl, jak se říká friťáku, tak řekl, že doma používá takový to tcssssss. Klídek vařil brambory a Dave se ho zeptal, jestli brambory bublají a klídek odpověděl, že ty brambory ne, ale že bublá jen ta voda okolo.

V pondělí jsme si zabalili a uklízeli pokoje. Když to bylo hotové, tak jsme opustili budovu a šli hrát hry ven. Potom jsme nasedli do auta a jeli zpět domů.

Stopaři